Zastav èas, klany zavøeli do klecí
Pøešel mráz a zvony šílenství doznìly
Ve válce s depresí

Snažím se vidìt skrz prázdné pohledy
tam kde se skuteènost ztrácí v temnotì
a nekoneèné sny zaèínají vládnout.
Má duše je zmrazena a tìlo slabé, inteligence nìmá.
Zùstanu sám.
Uèím se pravidla tý jejich ukrutný hry.
Tak zabte ty prasata!
Ještì je slyším kvièet!

Každou noc vidím skrz oèi šílence a vládnu tvrdou pìstí.
Nechte mì zapálit oheò!
Kapky hadího jedu stékají do èerstvých ran
v mém odumírajícím mozku
žijícím ze zvuku elektrický kytary.
Zbývá už jen natáhnout do skla
a upadnout ve smrtelném spánku.