Snad možná zítra já nebudu stejná,
už nechci být dál obyèejná.
Jsou veèery delší,
já dospìlejší než ostatním mùže se zdát.

Jsem kapkou v moøi,
co hráze boøí
a devátou vlnou se tváøí.

Proè jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.

Den línì snídá, èas dál si bìží,
já dnešnímu ránu nevìøím.
Že pro pár kouzel, svìt neprobouzel....
A tak v dešti mám sama stát.

Proè jak zapadlej krám cítit se mám, když svítá....
Dnes už neotvírám, ve výškách si lítám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.
Stejný stín, stejný splín, stejný smích já v sobì mám.
Nejsi tím, kdo mámin klín v téhle dobì nehledá.

Už možná zítra já nebudu stejná,
snad možná zítra neobyèejná – chci se stát.

Proè jak zapadlej krám cítit se mám ?
Dnes už neotvírám, neotvírám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øešíš rád.
Padne noc chci ve výškách se líbat.
když svítá....
Pády nespoèítám, ve výškách si lítám.
Dál jak mìní se èas, poslouchám hlas, co øíká....
Nejsem protiklad, co øešíš rád.
Padne noc – chci ve výškách se líbat.