Osud dlouhý prsty má, nám karty rozdává.
Ten, co včera spával v parku, dnes vše vyhrává.
Říkám vám, kdo se náhod bál
stojí v prázdnu opodál.

Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.
Přísahám, že se nevzdávám,
stopy náhod poznávám.

(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

Že je život o náhodách to už dávno znám,
z plakátů jsi ožil, já tě v davu potkávám.
Z mých snů vstal, vedle mě teď stál
na něco se vyptával.

(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.

Náhodou – stojím blízko tebe nedýchám...
Je záhadou, co ti mám jenom říct?
Náhodou – radši do desíti počítám...
Jen náhodou nic víc.

Krok za krokem, pravá, levá – prázdný náměstí.
Z dálky kdosi volá, že si šlapu po štěstí.

(Refrão)
Jenom v těch náhodách zatím číst se dá
Někdo výš než já víc ví a zná.
Za nosem stále jdou všichni náhodou
svět se v nás jak se zdá, nevyzná.